Venčení psa má své nesporné výhody. Když někam jdu bez psa, tak si většinou okolí nestíhám všímat – aspoň ve městě to tak prožívám. Ale se psem se člověk může zastavit. Má čas o mnohém více přemýšlet zatímco si pes vesele čmuchá a nebo si značí své teritorium. Člověk si najednou začne více všímat detailů, které bez psa neviděl – nejen těch pěkných, ale i těch hnusných. Vidí krásně rozkvetlé květiny, ale i neuklizená a rozšlapaná psí lejna.
Myslím, že mnohdy je to tak i s naším duchovním stavem. Spěcháme a tak nevnímáme své okolí – nevnímáme věci, za které bychom měli být vděční, které jsou v našem životě jako ty rozkvetlé květiny. Nevnímáme ale ani věci, kde bychom měli činit pokání a které jsou jako ty rozšlapaná lejna.
Čas od času je dobré se zastavit a udělat si inventuru života. Někomu k tomu pomůže pobyt v klášteře, někomu jízda v autě. Mě pomáhá to venčení psa. Mám čas si probrat věci, které mě trápí a pak se s nimi poprat na modlitbě.
Co pomáhá Vám??
