Dlouhou dobu už nad tímto tématem přemýšlím, jelikož si myslím, že je dobré se ptát, zda-li to, co děláme je dostatečně atraktivní pro lidi, kteří jsou kolem nás. Myslím si, že je potřeba toto téma rozdělit na dvě části, jelikož funguje na dvou rovinách:
- přitažlivost formy, kterou jsou informace komunikovány
- přitažlivost obsahu dané komunikace
Vnější forma je dle mého názoru důležitá pro první dojem, který vyvolá u lidí. Může buď odradit a nebo přitáhnout pozornost a v tomto ohledu je podle mě klíčová.
V mnoha církvích a kostelích je stále populární slovní spojení, že je třeba věci dělat hlavně upřímně a z celého srdce a Bůh se k tomu přizná. Proti upřímnosti jako takové absolutně nic nemám – je velice potřebná, ale na druhou stranu – ČSSD to taky jednu dobu myslela upřímně a jak to dopadlo – skoro nikdo jim to “nesežral” – jelikož myšlenky nebyly následovány skutky. Tímto chci říct to, že když jako křesťané něco myslíme upřímně, tak bychom k tom měli přiložit i ruce a neschovávat se za zbožnou frázi, když se nám třeba na něčem nechce pracovat. To, co produkujeme by totiž mělo mít i jistou kvalitu, jinak bude námi “nabízený produkt” velice znehodnocen. Ano Bůh se může přiznat, může vyslyšet naše modlitby, ale na druhou stranu ve známém příběhu dostal největší odměnu ten, který nejvíce rozmnožil to, co dostal.
Když jde člověk na koncert nějaké hudební hvězdy, tak čeká show. Krásná světla, zvuk jak víno, prostě zážitek. Když je ale zvuk linoucí se z aparatury špatný (může to být třeba vinou zvukaře), tak to člověku zkazí celý večer, i kdyby se kapela snažila sebevíc – prostě ten jejich skvělý výkon není dobře slyšet.
My, jako křesťané, jsme ti zvukaři. Máme možnost zvěst evangelia (nabízený produkt) pokazit a zneškodnit její účinek a nebo správně zesílit a zamířit ji správným směrem a udělat z ní “zážitek”, který změní život. Pokud chceme lidi zaujmout tak první fáze je na nás. Nejde mi o to, abychom se všichni tvářili skvěle a radostně a tak, že nás nic netrápí. O tom nemluvím. Jde o to, abychom všechno, co děláme, dělali se stoprocentním nasazením a zapálením, i když se nám třeba zrovna nechce. Vždyť tu jde o život. Ne o ten náš, ale o život lidí, kteří třeba díky tomu, že něco odflákneme, neuslyší o možnosti záchrany a budou natolik odrazeni, že už se nikdy nevrátí zpět…
Jak to vidíte Vy? Je pro Vás vnější forma věcí důležitá a nebo jdete jen po obsahu??
Vždycky jsem patřil k těm, co jdou k obsahu skrze formu. Taky jsem často slyšel a pak i viděl, že obálka často neodpovídá obsahu. Nicméně stále jsem přitahován tím, co je vidět nejdřív navenek. Už to beru ale s respektem.
Souhlasím s tím, že je třeba věci dělat pořádně a mít vnějšek v cajku. Taky bych ale zdůraznil integritu. Když makat na fasádě, tak i na obsahu.:)
Zdar Jene,
bude ještě ta druhá část, kde o té integritě, ale hlavně obsahu bude řeč, takže stay tuned :-)
Každopádn díky za komentář
Zajimavá úvaha.. Přemýšlela jsem, co je pro mě asi nejdůležitější a myslím, že to je autentičnost. Někdy mi přijde, že líbivost formy převáží nad sdělením. Třeba u těch dvou příběhů z bohoslužby "why do bad things happen to good people" mi to tak přišlo. Obsahově se mi to líbilo, jenže jsem měla problém to těm lidem uvěřit.. Působilo to moc dokonale, jako film.
Tož tak to vidím já :).
Jana
@ Jana – díky za komentář. Mě je osobně také bližší obsah než jen forma.
Co se týká těch dvou příběhů – forma zpracování je jasně na straně "filmu" a to, že je to řečeno v několika minutách také působí zkratkovitě, ale já osobně nemám těm lidem problém věřit. Přijde mi to – navzdory způsobu zpracování – jako autentické…