Včera jsem měl sraz s lidmi ze základní školy. Sešli jsme se více méně poprvé od doby, kdy jsme vyšli z osmé třídy, a musím říct, že s některými z nich jsem se od té doby neviděl. Až včera.

Trvalo to sedmnáct let. Hodně dlouhá doba. Sešli jsme se v dobré hospodě na naší ulici – The PUB. Nebyli jsme sice všichni, ale jsem rád, že jsem se mohl vidět aspoň s někým. Řešili jsme normální věci a na to, že jsme se tak dlouho neviděli, si bylo stále co říct. Ať už to byly historky z práce instalatéra a nebo poslední zprávy z Afgánistánu, tak jsem se rozhodně nenudil, jelikož jsem mohl zase svoje spolužáky poznat o něco více a v úplně jiném kontextu, než jak jsme opouštěli brány základní školy.

Na každém se těch sedmnáct let podepsalo jinak, ale jsem rád, že i když není lehká doba, tak nikdo z těch lidí nesložil ruce v klín, ale pracují, snaží se uživit sebe a Ti, kteří je mají, tak i své rodiny a toho si fakt cením.

Myslím, že se nevidíme letos naposledy…