Dne 18. prosince zemřel dramatik, disident, poslední prezident Československa a první prezident České Republiky, jedna z hlavních postav Charty 77 a hlavně člověk – Václav Havel. Ke krátkému shrnují všech myšlenek, které se mi honily a stále honí v hlavě jsem se dostal až teď. Snad to nebude vadit.
Tato zpráva obletěla celý svět a našemu národu vyjadřovala soustrast jedna osobnost za druhou. Zpráva se dostala na přední stránky snad všech předních světových deníků, na domácí stránky zpravodajských serverů a dokonce se jméno Václav Havel “trendovalo” na sociální síti Twitter.
Na mnoha různých místech republiky se rozhořely svíčky na uctění jeho památky. V Brně to bylo hlavně na náměstí Svobody u morového sloupu, na Moravském náměstí u nového vodního prvku, na Zelném trhu u kašny Parnas a u vchodu do divadla Husa na Provázku – tyto místa jsem osobně našel a vyfotil, jelikož se mě dotklo to, jak se různí lidé sjednotili ve vyjádření své úcty.
Česká Televize vytáhla ze svých archivů snad všechny dokumenty, rozhovory, koncerty a filmy, které se jménem Václava Havla byly spojené a předělala kompletně vysílací schéma. Na tři dny, které předcházely pohřeb, pak byl vyhlášen státní smutek. Veřejné rozloučení a pohřed, který se konal další den byl jedním z nejsledovanějších pořadů tohoto roku.
Mnoho různých lidí začalo psát různé nekrology a názory na život Václava Havla a rozhodnutí, která udělal, která udělat měl a která spíše dělat neměl. Mnoho se chválilo a jen málo lidí se odvážilo kritizovat. Z toho, co jsem četl, se mi asi nejvíc líbilo to, co k tomu napsal Dan Drápal. Myslím, že to dobře vystihuje to, kdo Václav Havel byl.
Já se vůbec neodvažuji něco podobného napsat, jelikož jsem Václava Havla skoro vůbec neznal. V době Sametové revoluce na konci roku 1989 mi bylo 9 let a vzpomínám si, že v době Sametové revoluce jsme malovali. Poté, co si komunističtí poslanci za prezidenta zvolili svého oblíbeného disidenta, následovaly roky, které kolem mne rychle proletěly. Z politických událostí si pamatuji čas transformace socialisticky řízené země na tržní ekonomiku. Kupónovou privatizaci, ze které se mi vybaví třeba to, jak můj táta vyplňoval kuponovou knížku a řešil kde ji uplatní a kam by měli investovat ostatní členové rodiny.
Politika mě prostě míjela. Byl jsem teenager a ti mají jiné starosti. Vím, že se v roce 1993 rozdělila republika. Pamatuji, že se o tom jednalo u nás v Brně ve vile Tugendhat. Vladimír Mečiar a Václav Klaus byli hlavními strůjci tohoto rozchodu, normální lidé z toho až tak nadšení nebyli. Václav Havel na protest složil funkci prezidenta v létě 1992. Nicméně v roce 1993 byl zvolen prvním českým prezidentem.
Pamatuji si jeho legendární krátké kalhoty na letišti. Pamatuji si na jeho kamarádství s Rolling Stones.
Vzpomínám si na smrt jeho ženy Olgy a jeho svatbu s Dagmar Veškrnovou necelý rok poté, mnoho lidí ho pro to odsoudilo, ale myslím, že udělal dobře. Její zahvízdání při volbě prezidenta v roce 1998 se stalo legendární.
V poslední době se mi ale ztratil z dohledu.
Kým tedy pro mě osobně je Václav Havel?
- Je to člověk, který by si zasloužil (dle mého názoru) Nobelovu cenu míru, na kterou byl několikrát nominován, ale vždy se našel někdo jiný, kdo ji dostal – za největší omyl v tomto ohledu považuji její udělení Jásiru Arafatovi. Obávám se ale že se Nobelovka neuděluje posmrtně. Ale třeba udělají výjimku…
- Je to člověk, který byl pro mě osobně více politikem (prezidentem) než třeba dramatikem, jelikož jeho díla pro mě byla vcelku nesrozumitelná
- Je to člověk, který měl odvahu na to se postavit komunistům, i když věděl, že bude za své názory třeba trpět
- Je to člověk, který bojoval o dodržování lidských práv v mnoha zemích a nebál se o tom mluvit, i když se jednalo o obchodní partnery ČR
- Je to člověk, který měl jasné a vcelku konzistentní názory, které v průběhu času neměnil
- Je to člověk, který se snažil vždy něco nového naučit
- Je to ale také člověk díky jehož přičinění teď mohu žít ve svobodné zemi a nebát se, že mě někdo práskne, když půjdu do kostela a nebo napíšu na blog nějaký nepopulární názor
A to je asi tak vše, co k tomu všemu mohu říct.
