Category

osobní

Vajgly kam se podíváš

By osobníNo Comments

‪Posledních 14 dnů si mnohem více všímám všeho bordelu, co je u nás v centru Brna…

‪Ne nezajímá mne třeba počmáraný chodník křídou jako mnoho jiných. Vadí mi hlavně rozbité sklo, igelity, papíry a hlavně ty hromady vajglů…‬

A to nemluvím o psích hovnech všude po parcích…

‪Chápu, že se nedá dát odpadkový koš na každý roh a že poté, co zákon vyhnal kuřáky z hospod, se projevuje velký nedostatek veřejných popelníků.‬..

‪Vždyť ale za pár korun se dá pořídit třeba kapesní popelnik – bezvajglu.cz je třeba jednou z mnoha možností.‬..

Je to opravdu tak složité a tak náročné na zprocesování, abych vytáhl kapesní popelník a do něj ten vajgl schoval a popelník pak u koše na odpadky vyklepal? Je to tak složité nezahodit posmrkaný kapesník anebo zbytek obalu od oblíbené čokoládové tyčinky? Je to tak složité si u vchodu do parku vzít pytlík ze sásobníku a pak do něj do hovno sebrat?

‪A proč to řeším teprve teď? Máme 14 dní stěně a to by snědlo kde co, kdyby ho člověk nehlídal. A tak místo pohodového venčení ‬si připadám jak indián na výpravě, který neustále zkoumá terén před sebou, aby do něčeho nešlápl anebo aby mu pes něco nesežral…

Buďme k sobě ohleduplní… a ke svým mazlíčkům taky…

50 let

By osobníNo Comments

Obě mé babičky se narodily v roce 1930. Takže jim bylo, když přijela “přátelská vojska” a poslala Pražské jaro do kopru, stejně jako mně je teď 38.

Zůstaly v Československu i s rodinami. Přemýšlím, jak bych na jejich místě jednal já. Mělo by smysl zůstat? Mělo by smysl odjet? Nikdy se nedá říct, co je lepší. Všechno má své pro a proti.

Každý má svoji cestu a já jsem nakonec opravdu rád, že jsem se narodil zde (ještě v Československu) a dožil se svobody. A uvědomuji si čím dál tím víc, že svoboda je také o obrovské zodpovědnosti.

Tak ať nám to dnešní smutné výročí připomíná tu zodpovědnost, kterou máme. Nejen vůči sobě, ale také vůči našim potomkům.

Když se 68 otočí o 180° tak je z toho 89 a to mi ukazuje na to, že v i těch nejtemnějsich chvílích je naděje na změnu – jen je třeba vytrvat.

Mizím

By osobníNo Comments

Přemýšlím, jestli by #TGM opravdu zmizel anebo se do toho ještě opřel a změnu by vybojoval příště…

Co tím autor(ka) chtěl(a) říct – taky by mne to zajímalo…

Finále | volby 2018

By osobníNo Comments

Dnes jsme volbu stihli na poslední chvíli…

Každý z nás má od prezidenta nějaká očekávání. Já například čekám, že bude vzorem, morální autoritou a někým, kdo bude udávat směr a bude mít pro ČR vizi a naději. Někdo, kdo nebude jen tlachat, ale udělá i konkrétní věci.

Ve finále se můžeme rozhodnout mezi stávajícím prezidentem, který v mých očích posledních pět let protlachal a nepřinesl nic, absolutně nic, co by nás jako zemi posunulo dál. Lhal, obklopil se gaunery, rozdělil zemi ještě víc, táhl nás do područí Ruska, podkopával důvěru v právní stát a ústavu.

Je tam i profesor, bývalý šéf Akademie věd. Moc ho neznám, ale z jeho vystupování na mne dýchla naděje na zlepšení atmosféry.

Vím, že volbami se rozdělení společnosti nejspíš nezmění, ti jejichž kandidát prohraje, budou zklamání. Nicméně pokud vyhraje Jiří Drahoš, tak mám naději, že se “náladu” pokusí změnit. Miloš Zeman už na to nemá.

Důvody pro volbu obou by mohly zabrat stohy papíru, na což nemám místo a vlastně ani chuť.

Má volba je Jiří Drahoš – volím naději a ne minulost…