Skip to main content

Zpět na sítě??

By osobníNo Comments

Na měsíc a půl jsem vypnul sociální sítě poté, co se mi na FB profilu začali hádat moji kamarádi ohledně očkování. Rozdělení společnosti a i mých přátel, kdy nejme ochotni si více naslouchat a máme pro druhé spíš jen urážky a nadávky jsem více popsal zde.

Musím říct, že to v jistém ohledu byl docela zajímavý experiment. Mám chuť v té distanci ještě pokračovat, protože si myslím, že to pomáhá mému mentálnímu rozpoložení. Starostí v práci, doma anebo v našem společenství křesťanů je docela dost a není potřeba k tommu přidávat další hromady “sraček”, které se člověk na sítích dočte, i když má třeba velice omezený okruh toho, co a koho sleduje.

Na druhou stranu si myslím, že není úplně dobré se uzavírat světu a musím říct, že na sockách jsem našel lidi, kteří se stali mými přáteli / kamarády a vlastně je to jediná cesta, jak dál zůstat v kontaktu…

Takže přátelé… jdu zpět, ale budu se hlídat :-) a když by toho bylo zase moc, tak ten distanc opět spustím…

Rozdělení…

By osobní2 Comments

Tím, jak jsem si dal pauzu od socek, tak mám víc času přemýšlet. Je to tak. V rychlosti, když člověk roluje přes timelajnu, se mnoho myšlenek ztratí anebo zůstanou jen na povrchu. Mám víc času číst články, začal jsem poslouchat podcasty během venčení psa.

Jedno z hlavních témat, které mi už delší dobu leží v hlavě a se kterým si moc nevím rady, je rozdělení společnosti. Píše o tom mnoho lidí – novináři, sociologové, intelektuálové – a taky mnoho z nás to zažívá při různých příležitostech v práci, škole, kostele…

V poslední době jsem všiml, a je to dáno tím, že tu brzy bude nová vláda, která slibuje změnu, že se dost mluví o Marianu Jurečkovi. Asi nejen o něm, ale já jsem si všimnul jeho a beru si ten humbuk kolem jako příklad toho rozdělení.

Pro mne úplně nepochopitelně bude v nově vznikající vládě ministrem práce a sociálních věcí. Před volbami to vypadalo na někoho úplně jiného – a upřímně bych Olgu Richterovou na tom místě viděl raději. Tuším, že představy mít na MPSV lidovce se jistá liberální část naší společnosti dost děsí.

Obsah těch hovorů o MJ se točí kolem toho, jaké má na MPSV plány. Nedávno představil myšlenky k důchodové reformě, která naši zemi čeká. Mluví se o ní už víc než 20 let. Žel ji zatím nikdo nebyl schopen provést nějak smysluplně a tak, aby vydržela déle než jedno volební období.

Zajímavý komentář k tomu dnes napsali Filip Titlbach s Lucií Hrdou v Deníku N. Má to hlavu a patu, dává my to smysl a říkám si, že by bylo fajn, kdyby nový ministr tento názor slyšel a přemýšlel nad ním.

Na druhou stranu se ale nemohu ubránit dojmu z toho článku, který ve mně v poslední době sílí. Ten dojem se týká celé naší společnosti.

Příkopy, které mezi sebou máme – liberálové vs konzervativci, mladí vs staří, vzdělaní vs nevzdělaní, demokraté vs nacionalisté atd. – jsou hluboké a stále rostou.

V tom článek dobře věci kolem důchodové reformy a vůbec přístupu k jednotlivým kategoriím lidí pojmenovávají, ale při tom hodili Mariana Jurečku do kategorie, kam dle mého úplně nepatří.

Ani jedna strana se mi zdá nemá moc chuť pořádně pochopit tu druhou a hledat důvody, které tu druhou stranu vedou k jejich názorům a rozhodnutím.

Mám obavu, že se nám v poslední době vytrácí chuť a ochota k dialogu. Pokud ji nenajdeme. Pokud spolu nebudeme mluvit a hledat k sobě cestu, tak to nedopadne dobře. To rozdělení se prohloubí a nakonec spolu nebudeme moct žít.

Prosím tedy konzervativce a liberály v naší společnosti – ZKOUŠEJME K SOBĚ NAJÍT CESTU – bez toho tu bude náročné ne-li nemožné spolu vydržet.

66

By osobníNo Comments

Kdo mohl před měsícem a půl tušit, jak se situace se jmenováním nové vlády vyvine… všichni byli opatrní se spuštěním paragrafu 66. A teď to máme. Přijde mi, že pokud se něco v poslední době mohlo pokazit, tak se to nepokazilo, ale rovnou pos*alo.

Je tu bezvládí, chaos jak hrom, nikdo už není pořádně ochoten vše dodržovat, roste napětí mezi lidmi, den před otevřením se zruší trhy venku zatímco uvnitř mohu mít až 1000 lidí na hromadě, v JAR je prý nějaká sviňská mutace, která už míří do světa, počty pozitivních letí nahoru, nemocnice postupně tlumí zbytnou péči o lidi a prezident den před jmenováním nového premiéra dostane ke všem svým neduhům ještě COVID…

…to fakt nevymyslíš.

I přes to nám všem přeji z celého štve hezký advent, který v neděli začíná… naděje, které je plný, totiž umírá poslední! tak si ji nenechme vzít a inspirujme se u Toho, který se tehdy před lety narodil…

Dvě kila

By osobníNo Comments

Parkuju blbě, vím to, a tak dám za stěrač dvě kila, aby si to vzali policisté a dali mi pokoj??

Takový úplatek… sice malý… ale úplatek.

Klid po ránu

By osobníNo Comments

Když mám ráno trochu času, tak se na tomto místě zastavím, chvíli přemýšlím nad tím, co mne v ten den čeká, pomodlím se a jdu na to.

Poslední týdny jsou náročné po všech stránkách a tyhle ranní chvíle klidu mi pomáhají to zvládat…

Východ

By osobníNo Comments

Každodenní venčeni psa má své světlé stránky. Můžete vidět krásy, které “obyčejným” lidem unikají…

Ovšem pokud chodíte venčit na Špilas…

Podzim

By osobníNo Comments

Období, kdy se střídají barvy a šeď. I náš život má někdy barevný nádech a někdy zažíváme jen šeď a nevíme, co přijde.

V poslední době vidím kolem sebe hodně obav. Nejen kvůli Covidu, energiím, klimatu anebo inflaci. Je toho prostě už příliš.

Kde vzít naději, když je kolem tolik obav?

Příští neděli začíná advent. A ten na tu naději, která je skrytá a láme se do našeho světa, ukazuje!