Skip to main content

jen pro živé…

By osobníNo Comments

Nedávno zemřel prastrýc mé ženy. Byl skvělým vědcem – polárním ekologem světového formátu, který se zabýval Arktidou v Kanadě, kam emigroval z komunistického Československa po vstupu vojsk Varšavské smlouvy.

V roce 1949 byl odsouzen na 11 let do vězení a část z trestu strávil v uranových dolech. Více se o něm můžete dočíst a případně si i něco pustit zde na webu Paměť národa. Případně si koupit a přečíst jeho knihu Tři inkarnace.

Byl navržen na cenu města Brna, ale nakonec se nedožil jejího udílení. Zemřel o několik dní dříve, než se udělovala. Nakonec ji ani nedostal, jelikož se nedá udělit in-memoriam. Tato cena patří jen živým…

A tak ji místo “Pepika” – jak jsme mu říkali – dostal také polárník, ekolog, kněz a skaut Marek “Orko” Vácha – gratulujeme!! Je více než vhodný “nástupce”…

dobrovolníci

By osobníNo Comments

Dnes je mezinárodní den dobrovolnictví. Dobrovolník je člověk, který nějakou činnost dělá bez nároku na honorář a odměnu. Myslím si, že mnoho věcí v naší zemi stojí na dobrovolnictví. Skaut je jedna z nich. Je úžasné vidět, jak se tato organizace projevuje a k jakým hodnotám vede jednu generaci za druhou od doby svého vzniku. Anebo lidé, kteří jsou ochotni jít pomáhat do domovů důchodců anebo se zlvádnou postarat o zatoulané psy a kočky. Případně jdou uklízet okolí svého města. Anebo sázet stromy tam, kde jsou potřeba. Anebo rozdají kus svého šatníku lidem, kteří by bez toho oblečení neměli co na sebe.

Anebo, abych se podíval do své bubliny, třeba něco dělají každou neděli ve svém kostele / církvi.

U nás v Na Cestě se dobrovolníci starají vlastně o všechno. Od zajištění kázání a hudby na bohoslužbě každou neděli až po to, že tam bude káva a nachystané židle. Organizují každý týden kluby pro děti, rozjíždí skaut anebo vedou debaty s vysokoškoláky nad různými tématy.

Víc a víc si to uvědomuji, že bez dobrovolníků by některé věci vlastně nebyly vůbec možné. Občas se nám to může zdát jako samozřejmost, ale není tomu tak. Je dobré jim umět zavčas poděkovat a povzbudit je, když by to chtěli vzdávat a já se musím přiznat, že mi to zatím opravdu moc nejde – i když si říkám, že za těch x let, co jsem v církvi bych už to mohl vědět a měl umět…

tak to napíšu zatím takto – za každého dobrovolníka – ať už sloužíte u nás v Na Cestě anebo kdekoliv jinde – jsem vděčný… Vaše oběť má cenu a počítá se…

restart psaní

By osobníNo Comments

Máme za sebou druhou adventní neděli a já jsem si řekl, že bych se zkusil vrátit k psaní blogu. Už jsem to docela dlouho nedělal…

Uvědomil jsem si, že by mi mohlo pomoct si občas pár myšlenek zaznamenat a sdílet s dalšími lidmi, kteří by mohli být ve stejné situaci, jako jsem já…

Jsem otec tří dětí – dvě už jsou v teenagerovském věku. Jsem architekt a spolumajitel rostoucí projekční kanceláře. Začal jsem trochu sportovat. A do toho jsem vedoucím malého křesťanského společenství Na Cestě.

No a to, co se mi v poslední době honí hlavou je to, jak zvládnout všechny tyto role tak, abych se z toho nezbláznil ani já a ani moje rodina. A zároveň, aby se dařilo rozvíjet a budovat firmu a mít vizi a směr pro společenství věřících.

Ono totiž tu trojjedinou roli není zrovna jednoduché zvládat. Zvlášť když vedení církve děláte dobrovolně ve svém volném čase a není Vám jedno, jak to všechno dopadne.

Jak dopadnou děti a rodina. Jak dopadnou projekty ve firmě. Jak dopadnou lidé ve společenství…

No a o tom, nad čím dumám, co se mi daří a co ne občas něco napíšu. A třeba najdu lidi v podobné situaci, protože abych byl upřímný – neznám skoro nikoho takového…

Zpět na sítě??

By osobníNo Comments

Na měsíc a půl jsem vypnul sociální sítě poté, co se mi na FB profilu začali hádat moji kamarádi ohledně očkování. Rozdělení společnosti a i mých přátel, kdy nejme ochotni si více naslouchat a máme pro druhé spíš jen urážky a nadávky jsem více popsal zde.

Musím říct, že to v jistém ohledu byl docela zajímavý experiment. Mám chuť v té distanci ještě pokračovat, protože si myslím, že to pomáhá mému mentálnímu rozpoložení. Starostí v práci, doma anebo v našem společenství křesťanů je docela dost a není potřeba k tommu přidávat další hromady “sraček”, které se člověk na sítích dočte, i když má třeba velice omezený okruh toho, co a koho sleduje.

Na druhou stranu si myslím, že není úplně dobré se uzavírat světu a musím říct, že na sockách jsem našel lidi, kteří se stali mými přáteli / kamarády a vlastně je to jediná cesta, jak dál zůstat v kontaktu…

Takže přátelé… jdu zpět, ale budu se hlídat :-) a když by toho bylo zase moc, tak ten distanc opět spustím…

Rozdělení…

By osobní2 Comments

Tím, jak jsem si dal pauzu od socek, tak mám víc času přemýšlet. Je to tak. V rychlosti, když člověk roluje přes timelajnu, se mnoho myšlenek ztratí anebo zůstanou jen na povrchu. Mám víc času číst články, začal jsem poslouchat podcasty během venčení psa.

Jedno z hlavních témat, které mi už delší dobu leží v hlavě a se kterým si moc nevím rady, je rozdělení společnosti. Píše o tom mnoho lidí – novináři, sociologové, intelektuálové – a taky mnoho z nás to zažívá při různých příležitostech v práci, škole, kostele…

V poslední době jsem všiml, a je to dáno tím, že tu brzy bude nová vláda, která slibuje změnu, že se dost mluví o Marianu Jurečkovi. Asi nejen o něm, ale já jsem si všimnul jeho a beru si ten humbuk kolem jako příklad toho rozdělení.

Pro mne úplně nepochopitelně bude v nově vznikající vládě ministrem práce a sociálních věcí. Před volbami to vypadalo na někoho úplně jiného – a upřímně bych Olgu Richterovou na tom místě viděl raději. Tuším, že představy mít na MPSV lidovce se jistá liberální část naší společnosti dost děsí.

Obsah těch hovorů o MJ se točí kolem toho, jaké má na MPSV plány. Nedávno představil myšlenky k důchodové reformě, která naši zemi čeká. Mluví se o ní už víc než 20 let. Žel ji zatím nikdo nebyl schopen provést nějak smysluplně a tak, aby vydržela déle než jedno volební období.

Zajímavý komentář k tomu dnes napsali Filip Titlbach s Lucií Hrdou v Deníku N. Má to hlavu a patu, dává my to smysl a říkám si, že by bylo fajn, kdyby nový ministr tento názor slyšel a přemýšlel nad ním.

Na druhou stranu se ale nemohu ubránit dojmu z toho článku, který ve mně v poslední době sílí. Ten dojem se týká celé naší společnosti.

Příkopy, které mezi sebou máme – liberálové vs konzervativci, mladí vs staří, vzdělaní vs nevzdělaní, demokraté vs nacionalisté atd. – jsou hluboké a stále rostou.

V tom článek dobře věci kolem důchodové reformy a vůbec přístupu k jednotlivým kategoriím lidí pojmenovávají, ale při tom hodili Mariana Jurečku do kategorie, kam dle mého úplně nepatří.

Ani jedna strana se mi zdá nemá moc chuť pořádně pochopit tu druhou a hledat důvody, které tu druhou stranu vedou k jejich názorům a rozhodnutím.

Mám obavu, že se nám v poslední době vytrácí chuť a ochota k dialogu. Pokud ji nenajdeme. Pokud spolu nebudeme mluvit a hledat k sobě cestu, tak to nedopadne dobře. To rozdělení se prohloubí a nakonec spolu nebudeme moct žít.

Prosím tedy konzervativce a liberály v naší společnosti – ZKOUŠEJME K SOBĚ NAJÍT CESTU – bez toho tu bude náročné ne-li nemožné spolu vydržet.