Skip to main content

Filipským II

By October 28, 2004May 6th, 2011křesťanství

Opakování je matka moudrosti, tak si v jednoduchosti zopakujeme to, co jsem říkal minule.

Pavel v první kapitole mluvil o trpělivosti, kterou má s námi Bůh. O tom, že se nemusíme strachovat o to, jak dopadne náš život, pokud jsme ochotní hledat to, na čem opravdu záleží (dnes si k tomu tématu řekneme ještě něco navíc). K tomu, abychom to hledali, nás Pavel velice důrazně vyzýval a Filipským tu důležitost ukázal sám na sobě a v tom, že se za ně v této oblasti modlil.

Filipským 2

1  Je-li tedy v Kristu nějaké povzbuzení, je-li nějaké potěšení lásky, je-li nějaké společenství Ducha, je-li nějaký soucit a milosrdenství, (are you cheerful because you belong to Christ? Does his love comfort you? Is the Holy Spirit your companion? Has Christ been gentle and loving toward you?) 2  dovršte mou radost: smýšlejte stejně, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše a jedné mysli. 3  Nic nedělejte pod vlivem ctižádosti nebo ješitnosti (don’t live to make a good impression on others), ale v pokoře (be humble, be free of pride) pokládejte jedni druhé za přednější než sami sebe. 4  Ať si každý nehledí jen svého (svých předností, potřeb), ale každý také toho, co je druhých. (Don’t think only about your own affairs, but be interested in others, too, and what they are doing)

5  Nechť je tedy ve vás totéž smýšlení, jaké bylo v Kristu Ježíši: 6  Ačkoli existoval Božím způsobem, netěžil z toho, že je roven Bohu, 7  ale zmařil sám sebe, když přijal způsob služebníka (otroka) a stal se podobným lidem. 8  A když se octl v lidské podobě, pokořil se a stal se poslušným až k smrti, k smrti na kříži. 9  Proto ho Bůh také povýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, 10  aby ve jménu Ježíše pokleklo každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí 11  a každý jazyk aby vyznal ke slávě Boha Otce, že Ježíš Kristus je Pán.

12  Proto, moji milovaní, jako jste byli vždycky poslušní, nejen když jsem byl přítomen, ale nyní mnohem více, když jsem nepřítomen, s bázní a chvěním uskutečňujte spasení svých duší. (s bázní a chvěním uvádějte ve skutečnost svou záchranu. Be even more careful to put into action God’s saving work in your lives, obeying God with deep reverence and fear) 13  Vždyť ten, kdo ve vás podle své dobré vůle působí chtění i činění, je Bůh!

14  Všechno dělejte bez reptání a pochybování, 15  abyste byli bezúhonní a bezelstní, Boží děti bez vady uprostřed pokřiveného a zvráceného pokolení, v němž záříte jako světla ve světě. 16  Pevně se držte slova života, abych se v Kristův den mohl chlubit, že jsem neběžel nadarmo ani se nadarmo nenamáhal. 17  Jestliže ale začínám být obětován pro oběť a službu vaší víře, raduji se a raduji se spolu s vámi všemi. 18  Stejně se tedy radujte i vy a radujte se spolu se mnou.

19  Mám naději v Pánu Ježíši, že k vám brzy pošlu Timotea, abych i já byl dobré mysli, když se dozvím, jak se vám daří. 20  Nemám totiž nikoho stejně smýšlejícího, kdo by se opravdově staral o vaše věci, 21  neboť všichni hledají svůj vlastní prospěch a ne prospěch Ježíše Krista. 22  O něm však víte, jak se osvědčil, že jako syn otci sloužil spolu se mnou v evangeliu. 23  Toho tedy doufám pošlu, hned jak uvidím, co se mnou bude. 24  Spoléhám však v Pánu na to, že k vám brzy přijdu i sám.

25  Považoval jsem však za nutné poslat k vám Epafrodita, svého bratra, spolupracovníka a spolubojovníka, vašeho vyslance a služebníka k mé potřebě. 26  Toužil totiž po vás všech a byl znepokojen, protože jste slyšeli, že byl zesláblý. 27  A vskutku byl zesláblý až k smrti, ale Bůh se nad ním smiloval, a nejen nad ním, ale i nade mnou, abych neměl zármutek na zármutek. 28  Posílám ho tedy tím ochotněji, abyste se zaradovali, když ho znovu uvidíte, a já abych byl méně zarmoucen. 29  Přijměte ho tedy v Pánu s veškerou radostí a mějte takové lidi v úctě. 30  Vždyť se pro Kristovo dílo přiblížil až k smrti a nasadil život, aby doplnil to, co chybělo ve vaší službě vůči mně.

První verše druhé kapitoly jsou, do jisté míry, pokračováním konce kapitoly první, dlouho jsem si nad nimi lámal hlavu, jak to ten Pavel vlastně myslí, co chce říct, když říká to, co říká : (přečíst 1. – 2. verš)

Zkusil jsem si to trochu předělat tak, abych tomu lépe porozuměl, pomohla mi k tomu moje anglické bible (ty věci, které mi pomohly jsou v závorkách anglicky, abyste měli také to, co já), kde to bylo docela výstižně napsáno, tak to zkusme:

Pavel jakoby Filipským říkal:

Radujete se (jste povzbuzení) z toho že patříte (že jste v) Kristu, potěšuje Vás jeho Láska, máte úzké společenství s Duchem svatým (je Vaším společníkem?), byl k Vám dobrý a laskavý, smiloval se a slitoval se nad Vámi? Máte toto všechno, zažíváte to ve svých životech, je toto o Vás pravdivé??

Pokud ano, tak dovršte (naplňte) mou radost. Já se raduji už z toho, že toto všechno máte, ale moje radost bude ještě větší (naplněná), když budete jednat takto:

Smýšlejte stejně, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše a jedné mysli, nic nedělejte pod vlivem ctižádosti (řevnivosti) nebo ješitnosti, ale v pokoře pokládejte jedni druhé za přednější než sami sebe. Nevěnujte pozornost každý jen vlastním přednostem (potřebám), nýbrž každý i přednostem těch druhých.

To že patříme Kristu, to že máme společenství (vztah s) Ducha Svatého, to že se nad námi Kristus smiloval ještě svým způsobem nemusí nic znamenat, nemusí to znamenat nic pro naše okolí, pokud nebudeme jednat tak, jak Pavel popisuje v těchto verších. To je také ten život hodný Kristova evangelia (jak jsme o něm minule mluvili), podle tohoto (a skoro ničeho jiného), těchto projevů, na nás poznají, že jsme Kristovi. Pokud se budeme zbožně tvářit, pokud si svoje křesťanství necháme pro sebe, tak to neprospěje ani nám, ale ani těm, kteří jsou kolem nás.

Pavel vyzdvihuje jednotu – smýšlení, lásky, duše, mysli – proč???

Protože svět je pořád proti sobě, lidé jsou proti sobě, bojují proti sobě. Státy proti sobě bojují, manželé proti sobě bojují, kandidáti na presidenta proti sobě bojují, všichni chtějí těm druhým dokázat, že zrovna oni mají pravdu. Z čeho to plyne, ta touha po tom být lepší než druzí, mít pravdu za každou cenu? Myslím, že je to z pýchy, ze strachu z toho, že ten druhý bude nad námi mít navrch a ne my, že mě nebude brát takového jaký jsem, protože budu slabý(ší)

Pavel vyzdvihuje pravý opak, protože jedině něco, co je v rozporu se světem (se smýšlením světa), může tak jasně vyniknout, protože ostatní věci splývají v šedi průměru, ale ne tak křesťané. Ti by neměli v šedi průměru splývat se světem, jak se to teď na mnohých místech děje. Mají se odlišovat a Pavel píše o tom, v čem by ta odlišnost měla být.

V čem vidíte odlišnost křesťanů (obecně) vy sami, v čem ji vidíte u sebe (konkrétně – v čem se asi lišíte), v čem ale splýváte a v čem se chcete změnit.

Je to usvědčující takto o tom psát, protože sám s tím mám problém.

Ve verších 1. kapitoly:

Jenom veďte život důstojný Kristova evangelia, abych ať už přijdu a uvidím vás, anebo když budu vzdálen, slyšel o vás, že stojíte v jednom duchu, že s jednou myslí společně bojujete ve víře evangelia a v ničem se nelekáte protivníků.

Pavel mluvil víc o našem vztahu k duchovnímu světu, ale teď mluví jasně o vztahu k lidem – nejprve o vzájemné jednotě (o tom jsme mluvili před chvílí), pak ale taky o pohledu na to, jak jednotu prakticky naplňovat a vykonávat, protože – upřímně si to řekněme – mějte stejnou lásku – nám skoro nic neřekne, ale když se řekne :

v pokoře (be humble, be free of pride) pokládejte jedni druhé za přednější než sami sebe. Ať si každý nehledí jen svého (svých předností, potřeb), ale každý také toho, co je druhých. (Don’t think only about your own affairs, but be interested in others, too, and what they are doing)

Pak víme, jak můžeme jednat v konkrétních situacích, které nám život přináší. Lásku k druhým například projevíme tak, když jim v něčem dáme přednost před sebou a nebo tak, že budeme brát, když s nimi budeme jednat, v potaz jejich přednosti (či potřeby – obojí je možné)

Pavel pak tento svůj důraz dotahuje do úplného konce tím, že ukazuje na Kristu to, jak On se k tomuto „problému“ postavil a jak jednal.

Ještě než si to ale přečteme, tak tu mám takovou odbočku a chtěl bych se Vás na něco zeptat, možná se Vám to bude zdát mimo téma, ale věřte mi, patří to do toho.

Jaké jsou naše vzory?

Jaké jsou vzory tohoto světa?

Co lidi přitahuje?

Čím přitahoval a stále přitahuje lidi Ježíš, co je na něm tak zvláštního, čím se tak odlišuje od ostatních?

5  Nechť je tedy ve vás totéž smýšlení, jaké bylo v Kristu Ježíši: 6  Ačkoli existoval Božím způsobem, netěžil z toho, že je roven Bohu, 7  ale zmařil sám sebe, když přijal způsob služebníka (otroka) a stal se podobným lidem. 8  A když se octl v lidské podobě, pokořil se a stal se poslušným až k smrti, k smrti na kříži. 9  Proto ho Bůh také povýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, 10  aby ve jménu Ježíše pokleklo každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí 11  a každý jazyk aby vyznal ke slávě Boha Otce, že Ježíš Kristus je Pán.

Pavel v jeho konkrétním popisu píše, že Kristus se pokořil, nelpěl na svém postavení. Bůh stvořitel, všemohoucí, sestoupil (vědomě se omezil) do lidské podoby, aby mohl lidem něco ukázat, něco pro ně vykonat. Vzal na sebe podobu otroka (slovo dulos – jedno z mála řeckých slovíček které znám, a které se mnohdy překládá jako služebník, tak opravdu znamená otrok). Vládce se stal otrokem. A co víc, vládce zemřel tou nejpotupnější smrtí, jakou v té době (a myslím že je to podobné i dnes) mohl člověk zemřít.

Galatským 3:13 to popisuje takto: Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona, když se stal prokletím za nás (neboť je napsáno: “Proklet je každý, kdo visí na dřevě”),

Znamená to, že se máme okamžitě stát otroky, ne dnes to ani skoro nejde, ale myslím, že v principu jde o to, a Pavel to píše docela jasně

Nechť je tedy ve vás totéž smýšlení, jaké bylo v Kristu Ježíši,

myslete stejně jako myslel Ježíš, jednejte také tak, jak jednal on. Mějte zájem o druhé, tak jak i on měl zájem o lidi, kteří byli kolem něho.

Pro jeho jednání ho pak Bůh povýšil nad vše a jednou, až přijde soud tak každé koleno poklekne a každý jazyk (člověk) vyzná, že Ježíš je Pán, pro některé to ale už bude pozdě.

Další část je také hodně zajímavá, protože mluví opět, trochu z jiné strany o tom, že i my máme svůj podíl na tom (vzpomínáte na ty procenta z minula), jak dopadne náš život, i když cele a úplně náležíme Bohu.

12  Proto, moji milovaní, jako jste byli vždycky poslušní, nejen když jsem byl přítomen, ale nyní mnohem více, když jsem nepřítomen, s bázní a chvěním uskutečňujte spasení svých duší. (s bázní a chvěním uvádějte ve skutečnost svou záchranu. Be even more careful to put into action God’s saving work in your lives, obeying God with deep reverence and fear) 13  Vždyť ten, kdo ve vás podle své dobré vůle působí chtění i činění, je Bůh!

Apoštol Pavel v těchto verších Filipské vyzývá k tomu, aby si vzpomněli na to, jak jednali, když byl Pavel s nimi, jak mu naslouchali a následovali jeho instrukce a věřím tomu, že i příklad, aby se teď, když sedí, daleko od nich, ve vězení v Římě, ještě více snažili jednat tak, aby žili život hodný Kristova evangelia. A ještě navíc je Pavel upozorňuje na to (připomíná jim to – a skrz toto slovo i nám), že ten, který v nich (v nás) koná tu hlavní a nejdůležitější práci, je Bůh, a že to nejsou oni sami (my sami).

To nás od mnohého osvobozuje a dává nám to prostor být více sami sebou. Bůh je ten, který nás žene (táhne) ke změně, my se k ní sami nikdy asi moc nedoženeme. Nemusíme se tedy zbytečně o naše spasení strachovat. Duch Boží je (měl by být) hybnou silou našich životů, je to On, kdo nám dává vytrvalost a sílu. Na nich (nás) „pouze“ je, aby Jeho práci v nich (nás) a s nimi (námi) nebránili a nestáli proti Bohu.

Které věci můžou být ty, které se v nás staví proti Bohu, které brání, abychom nechali jednat Božího ducha v nás, aby se mohla uskutečňovat v našich životech Boží vůle???

V dalších verších

14  Všechno dělejte bez reptání a pochybování, 15  abyste byli bezúhonní a bezelstní, Boží děti bez vady uprostřed pokřiveného a zvráceného pokolení, v němž záříte jako světla ve světě. 16  Pevně se držte slova života, abych se v Kristův den mohl chlubit, že jsem neběžel nadarmo ani se nadarmo nenamáhal.

apoštol Pavel mluví o tom jaký mít postoj srdce a jazyka (ve službě, v životě). Zdůrazňuje zde dvě věci – abychom nereptali a nepochybovali. Myslím, že to jsou docela dost závažné věci (obě se v dnešní společnosti a obzvláště u nás velmi silně projevují – lidé reptají proti všemu možnému, nic se jim nelíbí a ještě navíc pochybují snad o všem, co je a ničemu a nikomu moc nevěří – pro jistotu a ze zvyku), ale proč o těchto dvou věcech Pavel mluví zrovna v takovéto souvislosti?

Myslím, že to říká záměrně, protože ví, že reptání a pochybnosti boří jednotu, nabourávají vzájemné vztahy lidí ve skupině, boří vizi, boří vztah člověka s Bohem. Na to, jak jsou tyto věci důležité Pavel Filipské v předchozích verších důrazně a důkladně upozorňoval…

Pokud to budeme dodržovat, tak to povede k čistotě nás, kteří takto žijeme a tím se budeme jasně (jako světlo od tmy) odlišovat od druhých, od tohoto světa (zas a znovu to Pavel opakuje – po těchto věcech poznají, že jsme křesťané).

Světla svítí na cestu, ukazují směr, tam kde je temnota tak rozsvěcují okolí a pomáhají vidět. My jsme světlo světa, bez nás tento svět zahyne ve tmě, ve tmě hříchu a lži.

O mnohých křesťanech píše Pavel, že jsou jeho chloubou a že teprve až přijde den Kristův, tak tou chloubou budou doopravdy. I Filipským to píše.

Prosí je, aby se pevně drželi slova života – toho, co jim předal a v čem je vyučoval – žijte život hodný Kristova evangelia. Pak se bude moci v soudný den jejich vírou a skutky chlubit, bude na ně hrdý, protože budou dobrým ovocem jeho práce. I my jsme svým způsobem ovocem jeho práce. Tedy i my se máme pevně držet slova života (samotného Ježíše, když to vezmeme do důsledku), aby se i námi mohl Pavel v soudný den chlubit.

Zbytek této kapitoly už nebudu do podrobností rozebírat, protože na to není až zas tolik času, navíc je ta druhá půlka více méně popis nemoci a uzdravení Epafrodita, což není až zas tak super důležité pro naše životy, ale chtěl bych se zmínit ještě o asi dvou věcech které mě tam zaujaly:

17  Jestliže ale začínám být obětován pro oběť a službu vaší víře, raduji se a raduji se spolu s vámi všemi. 18  Stejně se tedy radujte i vy a radujte se spolu se mnou.

I kdyby měl Pavel umřít proto, že Filipským (a i mnohým jiným) sloužil, tak nemáme smutnit, ale radovat se spolu s ním, protože tato oběť stojí zato. Radovat se z výsledků práce, kterou vidíme vzkvétat apod.

21  neboť všichni hledají svůj vlastní prospěch a ne prospěch Ježíše Krista.

Tento verš uzavírá naše dnešní přemýšlení nad tím, co je to život hodný Kristova evangelia, o tom, co je to pravá pokora a služba a jak se má projevovat jednota a jak o ni máme usilovat

Leave a Reply

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.