Nedávno se kamarádovi Králíkovi narodil syn Vojtěch a tak jsme se opět sešli i s Fanýsem, abychom tuto radostnou událost společně oslavili, jako se tomu stalo, když se nám narodila Stella. Králík mi připomínal, abych, pokud o tom něco napíšu, nepsal s takovým patosem jako posledně. Zkusím to.
Stihli jsme toho probrat opravdu hodně – od sborových záležitostí, přes práci, počítače, finance, porody a po alternativní kulturu.
Nebudu zde vypisovat vše, co jsme si řekli, ale napíšu jednu věc, která mě hodně dostala v pozitivním slova smyslu a kterou si chci zapamatovat a připomínat.
Řešili jsme i porody (jak nečekané) a v rámci toho jsme se bavili o tématu potratu, když bychom se dozvěděli dopředu, že se naše dítě narodí, ale bude postižené a je možné, že třeba ani nepřežije déle než několik hodin. Opravdu mě dostala svým způsobem radikálnost Fanýsova postoje v tom, že rozhodovat o životě a smrti a o případné kvalitě života toho malého člověka nám nepřísluší. To je Boží věc, jelikož on je dárcem života a tudíž se tím nemusíme trápit.
Ano mohou přijít těžké chvíle, ale věřím tomu, že Bůh nám může dát dost sil na to, abychom je zvládli ať už to bude znamenat cokoliv.
Chci se k samotnému tématu potratu ještě vrátit, jelikož mě to fakt dostalo…
Nevidel jsi nahodu dokument Nejtezsi volba? Pokud ne, tak vrele doporucuju (http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10267494493-nejtezsi-volba/). Je to pribeh nekolika rodicu, kterym v tehotenstvi prisli u deti na tezke geneticke vady. Ti rodice, zejmena matky, o tom dokazou obdivuhodne otevrene mluvit a cely ten dokument me prekvapil svym vyznenim. Je to krasna a silna vypoved o postoji, ktery se dneska moc nenosi.
Ahoj… i když nevím, kdo jsi :-) nezobrazilo mi to Tvůj profil, tak moc děkuji za odkaz, určitě se na to podívám…
Minulý týden jsem si náhodou přečetla znovu Perettiho Tilly. Brečela jsem. Je mi strašně líto žen, které naletěly, myslely, že musí, nevěřily, že to zvládnou, a nechaly to dítě zabít. Má to strašné následky.
@Hana – máš pravdu, mě jako chlapovi se to těžko hodnotí, ale na druhou stranu je mi strašně líto těch nenarozených životů, které nedostaly šanci něco dokázat. Kdo ví, kde bychom byli jako lidstvo, kdyby se nezabilo tolik lidí… jací doktoři, architekti, umělci, kazatelé…
škoda…