Tuto neděli jsem měl první kázání u nás v kostele. Mluvil jsem o tom, že mnohdy bereme věci, které nejsou úplně samozřejmé, jako ty o kterých vůbec nepřemýšlíme a tak je někdy dobré se k nim vrátit…
Tady je…
Dlouho jsem přemýšlel nad tím, o čem v souvislosti s chválami mluvit. Je toho mnoho. Dalo by se mluvit celé hodiny o tom, co chvála konkrétně je, jak se má správně chválit, atd.
Když se řekne slovo „chvála“, tak v současném křesťanském kontextu si člověk vybaví moderně laděnou píseň. Jenomže chvála je ve své podstatě něco mnohem širšího a hlubšího, a proto bych rád slovo chvála nahradil slovy vyjádření vděčnosti. Tady už nám totiž kontext doby vůbec nic nepodsouvá.
Pro mě osobně je mnohdy mnohem důležitější vědět to, proč danou věc dělám, než to, jak se má konkrétně udělat.
Dnes bych se tedy chtěl v této souvislosti zaměřit na některé důvody k vděčnosti (základní pravdy), které nám mnohdy připadnou jako samozřejmosti. A přitom od uvědomění si těchto samozřejmostí se možná naše „kvalita“ vyjádření vděčnosti odvíjí nejvíce.
V práci mám díky tomu, že většinu doby rýsuji, možnost poslouchat nahrávky. Posledního půl roku jsem začal systematičtěji poslouchat různá kázání různých kazatelů ze všech možných koutů světa. Musím říct že mě to velice inspiruje. A musím se přiznat, že právě několik kázání jednoho z nich mě přivedlo k zamyšlení se nad těmi „samozřejmostmi“ v mém životě a co s nimi vlastně dělám.
Kolik z Vás se dnes ráno probudilo a museli jste si říkat, kdy je třeba se nadechnout? Myslím, že asi nikdo z nás. To, že dýcháme, bereme jako samozřejmost, ale ono to tak samozřejmé není.
Bůh nám daruje každé jednotlivé nadechnutí. Každý nádech nás sice přibližuje k věčnosti, ale na druhou stranu nám každý jednotlivý nádech dává další možnost zde něco zažít, udělat. Každý náš nádech nám má připomínat, že Bůh s námi neskončil. Kdyby to tak bylo, tak už jsme mrtví.
V poslední době se víc a víc učím za takovéto samozřejmosti děkovat. Uvědomuji si, že to, že tu jsem, je jedna velká Boží milost a jsem nesmírně vděčný za to, že i přes moje pády a selhání se mnou tady Bůh ještě neskončil.
Takovýchto „samozřejmostí“ je plný i velice dobře známý text z Jana 3:16.
Pojďme si ho v rychlosti projít a několik z nich vypíchnout a dát do souvislosti s naším vyjádřením vděčnosti.
Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život.
Bůh – Ten, který stvořil celý vesmír; Ten, který je svatý a nikdo a nic před ním neobstojí; Ten, který vidí každý můj hřích – je živý a zajímá Ho můj život, život normálního smrtelníka… protože mě z hlediska logiky úplně nepředpokládatelně…
Miluje – navzdory mým hříchům; navzdory mým selháním; navzdory mé zapomnětlivosti; navzdory všemu…
Dal – nebo se dá také říct, že poslal (Jan 3:17) s jasným úkolem svého Syna; aby zemřel na místo nás božích nepřátel, kteří si zasloužíme smrt, abychom mohli žít věčně v nebi
Syna – Toho, který je s Bohem od začátku; Toho, skrze něhož a pro něhož byl tento svět (i my) stvořen; toho, který se kvůli nám stal člověkem; toho, který měl kolem sebe mraky andělů;
aby ten, kdo v Něho
Věří – tzn. bere Ho jako toho, kým je a kým se prohlásil, kdo v něj složil důvěru a dal mu svůj život
Nezahynul ale měl věčný život – abych nežil odsouzen, ale ospravedlněn; abych se nebál smrti, protože mě čeká nebe a odměna; nezůstanu navždy pod Božím hněvem a odsouzením
Těchto několik slov se mnohdy stane tak samozřejmými, že zapomeneme, jak to je doopravdy. Je třeba si je připomínat a oživovat jejich silné sdělení, abychom věděli za co máme Bohu být vděční.
Není toho málo – a přitom to je jen základ, ale nesmírně důležitý. Na něm stojí vše ostatní.
Když víme, že Ježíš zemřel na našem místě, když to není jen fráze, kterou si občas zopakujeme, ale je to něco, co si připomínáme a s čím žijeme, tak vyjádření vděčnosti bude jednodušší. Máme kde začít.
Můžeme krásně zpívat, hrát na nástroje, modlit se vznešenými slovy, dávat desátek i z kopru, který vypěstujeme na zahrádce, zvedat zbožně ruce a zavírat při tom oči, ale celé to může být úplně prázdné.
Tyto jednotlivé formy musí být naplněny naší vírou a jistotou, že to, co děláme, má základ ve zvěsti Jana 3:16.
Vědomí tohoto nám pak pomůže v našich zápasech. Vyjádření vděčnosti totiž není až tak důležité pro Boha samotného – On by se, myslím, bez toho obešel, ale je to důležité pro nás. Pomůže nám si ty věci, které vyřkneme, zapamatovat a pak v těžkých zkouškách se k nim můžeme vrátit…
Pojďme tedy teď posílit naši paměť a znovu vyjádřit Bohu vděčnost za to, co pro nás udělal a stále dělá.