Když se dívám kolem sebe, tak vidím, že si lidé nechávají ve svých rozhodnutích zadní vrátka. Myslím, že to pak ovlivňuje výsledky, která ta rozhodnutí produkují. Myslím, že bychom měli být více radikální ve svých rozhodnutích.
Římané se za vlády Julia Caesara několikrát pokusili dobýt Anglii, ale nepodařilo se. Až za vlády císaře Claudia (cca o sto let později) se jim to konečně povedlo. Někde jsem slyšel, že když římští vojáci dopluli konečně do Anglie, tak za sebou spálili lodě. Radikální řešení, ale na druhou stranu jim to pomohlo v boji. Věděli, že už není cesty zpět. Nebo spíš, že ta cesta zpět nebude vůbec jednoduchá.
Tento postoj se mi líbí. Nebojme se radikálních rozhodnutí. Ty přináší lepší výsledky, než rozhodnutí se zadními vrátky. To, že už není cesty zpět, nás může motivovat k činům, kterých bychom jinak nebyli schopni.
Ježíš poslední zadní vrátka zavřel v Getsemane. A na kříži pak za nás položil život. To už přece stojí za zamyšlení v našich rozhodnutích:
Matouš 26:39 A trochu poodešel, padl na tvář, modlil se a říkal: „Můj Otče, je-li to možné, ať mne mine tento kalich. Avšak ne jak já chci, ale jak chceš ty.“
Matouš 26:42 Opět podruhé odešel a pomodlil se, říkaje: „Můj Otče, není-li možné, aby mne tento kalich minul, musím-li ho vypít, staň se tvá vůle.“
Co myslíte?