Několik hodin poté, co někdo odstranil všechny reklamní plakáty a ten rozvaděč opravil a nově natřel, se na něm znovu objevila reklama.
Když jsme stavěli Hill’s, tak naším každodenním chlebem bylo to, že jsme museli nějak řešit to, když nějaký stavební dělník poničil práci druhých. Někdy to byla nešťastná náhoda nebo nepozornost. Nejvíce případů bylo ale z důvodu lhostejnosti, arogance a nedbalosti.
Ztratila se úcta k práci druhých. Vidíme to kolem sebe. Přijde mi, že se to nestalo ze dne na den. Jak je to možné? Vidím mezi mnohými faktory dva, které mě osobně asi nejvíc bijí do očí:
- 40 let komunismu – celou dobu se tvrdilo lidem, že všechno patří všem a že jen stát se o vše nejlépe postará. Myslím si, že to byl hluboký omyl. Když je něco kolektivně vlastněno, tak se ztrácí pocit osobní zodpovědnosti za tu společně vlastněnou věc. A v tom je počátek problémů.
- styl současné výchovy – vztah rodiče – děti se stává spíše kamarádským soužitím, kde neexistují jasné hranice a úcta k autoritě.
Neexistuje žádné jednoduché řešení. Nikdy takové není. Transformace 90. let minulého století nám přinesla velkou svobodu a myslím si, že se v ní stále učíme žít. Přijde mi ale (v souvislosti se všemi současnými událostmi), že už nám času na učení moc nezbývá.
Mnozí z těch, kteří byli posledních 20 let u kormidla tohoto státu, se nechovali moc zodpovědně. Ti současní o odpovědnosti mluví, ale nést ji nechtějí. A tak se lidé mezi sebou stále dohadují, házejí špínu jeden na druhého místo, aby využili potenciál mandátu, který v minulých volbách dostali.
Napadá mne z toho pouze jediná cesta ven. Každý musí začít nejprve u sebe. Začněme opravdu zodpovědně nakládat s tím co máme, mějme v úctě práci toho druhého a učme to naše děti. Jen tak se naše země aspoň někam posune. Je to jednoduché, ale přesto strašně složité a náročné, jelikož musíme změnit naše současné myšlení.
Vím, zní to strašně idealisticky, ale já už takový jsem. Jinak psát nedokážu.
A tak idealisticky vyzývám svoji generaci, generaci Husákových dětí narozených v 70. a 80.-tých letech minulého století, abychom se odvážili žít zodpovědně a nesobecky. Pojďme do politiky – ne z důvodu našeho vlastního prospěchu, ne z důvodu, že se úplně všichni budou mít skvěle, ale pro to, aby konečně politika byla o tom, o čem má být. Politika je totiž služba lidu. Kroužkovací revoluce skoro žádné ovoce nepřinesla. Vlastní angažovanost a poctivost by už mohla.
True… true… :)