Nejsem ekonom, takže nerozumím všem těm globálním číslům a některým souvislostem, ale je neskutečné, jak rozhodnutí několika analytiků roztřese kolena celého světa. Akcie padají dolů a další ekonomická krize je opět za dveřmi. Dopad bude možná ještě horší než byl u krize první, kterou spustil krach Lehman Brothers 15. září 2008.
Mnozí vybízí k nákupu zlata, někdo prosazuje nemovitosti, někdo zašívá peníze do polštáře. Každý má zaručenou radu, jak to zvládnout. Každý nabízí zaručené recepty na jistotu v nejisté době. Nejsem si jistý, že ale nějaký recept existuje. Snad kromě jediného. Nemůžu utratit víc, než kolik vydělám.
Pravidlo, které funguje na úrovni jednotlivců, domácností, měst a států. Pravidlo, které se jeví jednoduché jako facka. Naše touha (lidstva jako celku) mít stále víc, ho ale strašně komplikuje.
Výše zmíněné pravidlo totiž bude stoprocentně fungovat jen tehdy, když budeme spokojení s tím, co máme / vlastníme. Vybavuje s mi u toho zkušenost jednoho velice moudrého člověka. Svoji životní zkušenost popsal v těchto několika větách:
12 Umím se uskromnit a umím mít i nadbytek. Do všeho jsem zasvěcen: být sytý i hladový, mít nadbytek i nedostatek. 13 Všecko mohu v Tom (Kristu), který mne posiluje.
Být spokojený s tím, co zrovna mám, není vůbec lehké. Každý den se s tím setkávám. Každý den bojuji s myšlenkami, že bych potřeboval lepší auto, lepší, mobil, lepší práci, hezčí byt, chatu na Vysočině, dovolenou u moře, lepší kytaru, nové efekty…
Nevím jak jste na tom Vy, ale mě opravdu pomáhá vědomí nejen toho, že jednou všechno toto svoji hodnotu ztratí, ale také toho, že v zápase s mojí vlastní sobeckostí nejsem sám. Na život se mohu podívat s perspektivou věčnosti. To je obrovská pomoc, jelikož pak vidím věci v mnohem širších souvislostech, které by mi jinak utekly.
Jednou se nás nebude Bůh ptát na to, kolik jsme vydělali peněz, kde jsme všude byli na dovolené a kolik aut jsme za život vyzkoušeli. Bude se nás ptát na úplně jiné věci. Zeptá se nás na to, jak jsme využili zdroje, které jsme měli k dispozici a co jsme s nimi udělali. Jak jsme byli v jejich využití zodpovědní. Nevyhneme se tomu.
Souvisí to ale nějak s finanční krizí na obzoru?
Odpověď je ANO. Uvědomme si, že naše nezodpovědné nakládání se zdroji odnesou naše děti. Pojďme proti proudu. Když začneme žít zodpovědně teď, tak se to projeví nejen v našich rodinách, ale věřím, že k posunu dojde i ve sféře veřejné. Když budeme zodpovědní za své, tak pak bude zodpovědně nakládat i se svěřeným.
A to je můj sen. Vidět v čele naší země lidi, kteří tam nejsou k vlastnímu obohacení. Lidi, kterým jde o prospěch celku.
Bez angažovanosti a zájmu to nepůjde…
No ono je to komplikovane prave tak tim ekonomickym zaklinadlem: rust. Co neroste, je spatne, stagnace je spatna a pokud dojde k poklesu, je to strasna hruza, nejde jiz o to, ze firmy maji zist,ale jde o to ze ten zisk musi rust, je to vlastne rust nadruhou – tedy samozrejme z dlouhodoberho hlediska naprosty nesmysl. Tragedii toho vseho je prave ze cely svet zije nadluh, protoze úokud by zil jen ze skutecne vygenerovaneho uzitku, nebyli bychom tak daleho jak jsme, prumysl by nemelo co pohanet ke stale dokonalejsim vyrobkum a inovacim tech stavajicich. To co zpusobila I. a II. sv valka v oblasti vedeckotechnickeho pokroku, to dnes zpusobuje zivot na dluh. Jen aby kvuli dluhum nebyla valka nova.