Zítra má v knihkupectví Barvič a Novotný v Brně na České ulici autogramiádu Madeleine Albright. Fakt jsem v pokušení se tam zastavit a její knihu Pražská zima si koupit a nechat podepsat. Obsah této knihy krásně shrnul Václav Havel slovy:
“Madeleine Albrightová napsala strhující příběh plný dobrodružství a vášně, tragédie a odvahy na pozadí okupovaného Československa během druhé světové války a následujících tří let, vedoucích k Únoru 1948. Ve své knize nabízí svěží, neotřelý pohled na události, jež formovaly její život a pozdější kariéru, a dovádí nás k hlubokému zamyšlení o mravních dilematech, které se projevovaly i v našich životech.”
zdroj – Lukáš Krula
Na FB profilu svého kamaráda jsem zahlédl obrázek viz výše. Je to vyjádření k výsledkům krajských voleb z října letošního roku. Je to krásně a výstižně napsané, ale má to jedno “ale” – alespoň pro mě osobně.
zdroj ihned.cz
Víkendové volby do krajských zastupitelstev a třetiny senátu ukázaly nebezpečný trend. Vzestup levice. Nebezpečné levice. KSČM se nikdy nezřekla své minulosti a odkazu na KSČ z dob socialistického Československa. Je mnoho možností a způsobů, jak tuto věc interpretovat. Někdo to bude házet na nedávno otevřené kauzy Rath, Drobil, Parkanová, Dalík a pod. Někdo to bude házet na vládní politiku škrtů a nepopulárních řešení, které jsou ale nutné. Někdo další na nedostatek kvalitních lidí v politice. Pravda je asi kombinací všech těchto věcí. Mně osobně z toho nejvíce ční ten “lidský faktor”.
Dokud ve stranách nebudou kvalitní lidé, dokud je budou ovládat kmotři, tak se nedostaneme jinam. Lidé to vidí. Je ale smutné, že mnozí se odváží jen ke komentáři v rámci sociálních medií, nebo hospodě a tím to pro ně skončí. Jsem také jedním z nich, přiznám se. Nicméně víc a víc přemýšlím nad tím, zda-li se opravdu nezvednout a nezměnit to činem.
Nebylo by nás víc?
60-minute documentary about “The Dream Team”. Branded as one of the greatest teams ever assembled in sports history, the 1992 USA Olympic basketball team celebrates their 20th anniversary by sharing their road to the gold.
60-ti minutový dokument o Dream Teamu. Basketbalový olympijský tým USA z roku 1992, který je označován jako jeden z nejlepších sportovních týmů, které kdy byly v historii sportu vytvořeny, tímto dokumentem, který odhaluje jejich cestu ke zlatu, slaví 20 let od svého vzniku. Je to úžasná lekce o tom, že ani nejlepší individuality nemusí vést ke kýženému úspěchu, pokud nepracují dohromady.
Dnes je první výročí od smrti Steva Jobse. Když jsem tu o této události před rokem něco málo psal, netušil jsem, že dnes se na některé produkty firmy Apple budu dívat každý den a budu je aktivně využívat. Holt život je změna a já jsem prostě zjistil, že produkty s nakousnutým jablkem v logu fungují, takže o další změně už neuvažuji.
Již několik večerů čtu dětem na dobrou noc knihu Malý Princ. Je to úžasná kniha. O lidech, o jejich charakterech, prostě o životě a všem, co přináší.
Dnešní kapitola byla o lampáři. Moji pozornost zaujal jeden ze závěrečných odstavců:
Tímto člověkem by všichni pohrdali, král, domýšlivec, pijan i businessman, řekl si malý princ a šel dál svou cestou. A přece on jediný mi nepřipadá směšný. Snad proto, že se zabývá něčím jiným než sám sebou.
Když si přečtete předchozí kapitoly, tak pochopíte důvody k viřčení této myšlenky. Mě se to dotklo z toho důvodu, že mi v této myšlence Malý Princ prostě mluvil z duše. Jak prosté – zabývat se prostě něčím jiným než jen sám sebou.
Jsem rád, že mám kolem sebe svoji rodinu, která mi pomáhá se soustředit na to, co je kolem mne.
Dnes jsem si přečetl skvělý článek od Dana Drápala – Největší nepřítel církve. Mě osobně to opravdu zasáhlo a o trochu víc otevřelo oči v tom, kde bych měl také hledat vzory v tom, jak tvořit církev a kde vidět ty pravé hodnoty a to na čem záleží. Ostatně posuďte sami.