timdruhym

Ahoj Vsichni!

Toto je posledni zprava tykajici se meho pobytu v USA. Uz tam sice nejsem, ale preci jenom bych si dovolil male shrnuti toho vseho, co se stalo. Bylo to fajn. Bylo to krasne, ale uteklo to jako voda, ale vzpominky snad tak rychle neubehnou, i kdyz se mi nekde po ceste ztratil jeden film s fotkama z Wisconsinu a “wagonu”, ale pokusim se je najit, aby jste tak meli predstavu o tom, jake to tam bylo a nemuseli si vse pouze zive predstavovat ve svych hlavach, i kdyz si myslim, ze jeto zdrave, nebot nas mozek takove veci potrebuje, protoze mu to pomaha v rozvoji :-), coz vi prece kazde male dite… Read More

Ahoj Vsichni!

Toto je mozna uz muj posledni e-mail z USA, i kdyz tu budu jeste necely tyden, ale ten budu prevazne na cestach, takze se asi na e-mail nedostanu, ale slibuji, ze az prijedu domu a dostanu se na e-mail, tak napisu sve dalsi dojmy, ktere jsem po ceste ziskal. Read More

Ahoj Vsichni!

Zdravim Vas po delsi dobe z meho noveho prechodneho bydliste v Knoxvillu. Toto mesto se nachazi asi uprostred statu Tennessee, kteryzto lezi na jihovychode USA. Je tu opravdu moc pekne a jelikoz nevim, jak je v Brne ci jinde v CR, tak vam ani nebudu psat, jak je tu teplo a slunecno a ze moje leto jeste pokracuje, protoze byste mi to mozna mohli trochu zavidet ;-) Read More

Ahoj Vsichni!

Tak jsem vyrazil. Americka auta jsou pohodlna (ta velka) a autobusy uz trochu mene, ale rekl bych ze jsou lepsi nez nase karosa, coz je teda co rict… sice tam neni tolik mista na nohy, ale ty sedacky, krasne se na nich spi, pokud ovsem kolem vas nebeha 50 deti, coz se mi nastesti nestalo, takze jsem si krasne pospal na ceste ze Chicaga do Cedar Rapids, kde su ted momentalne a litam kolem po kukuricnych polich (tech je tu spousta, Iowa je znama jako zeme, kde jsou obrovska kukuricna pole a velka kukurice a vsichni si z Iowanu delaji trochu legraci) s Bethany, jez vas vsechny, kteri ji znate, pozdravuje. Trochu zmenila uces, ale jinak je porad stejne strelena jako pred tim… Read More

Ahoj vsichni!

Dnes se naplnil muj dvanacty tyden ve “wagone” a tak je cas zvednout kotvy a posunout se o nekolik set mil dal.

Myslel jsem si, ze to bude v pohode, ale ne. Za ten cas, kterej jsem tu byl jsem potkal tolik lidi a tak je ted pro mne tezky je opustit, protoze byli moc fajn. Hlavne moje host family a moji spolubojivnici a spolubojovnice, se kterymi jsme to tu valcili jak se dalo. Nekdy bylo hodne vesele, ale nekdy zase hodne smutno. Ted je tu ticho. Read More