We draw bible verses at our church as every year to kind of guide us throughout the year. I personally do not see in that any mystery or anything like crazy supernatural but on the other hand I realize that many times that particular verse hit the spot in my life and help me to go through it.
I remember most the one I drew for year 1999. I messed up quite many things in 1998, many things didn’t work out for me, so I felt quite miserable.
Dnes jsme v kostele tahali, jako každý rok, verše z Bible, které by nás měly provázet přes rok. Osobně v tom nevidím žádnou mystiku, nebo něco šíleně nadpřirozeného, ale na druhou stranu si uvědomuji, že mnohdy se ten verš trefil do mé životní situace a pomohl mi ji zvládnout.
Nejsilněji si vybavuji ten, který jsem si vytáhl na rok 1999. Docela dost jsem toho zkazil v roce 1998, mnoho věcí se mi nepovedlo, takže jsme byl na tom docela mizerně. Read More
I wrote about my experience with drunk young lady few days ago. When I thought more about it that night – the thing that got stuck in my mind most was that she was still trying to run from us – I realized for myself one interesting think.
Sometimes it looks the same at our spiritual life. We are sick, we are in horrible condition but we still refuse the help from the outside because we are convinced (drunk with self-confidence) that we’re gonna help ourselves the best way, that we are going to manage it. Or we just don’t admit that there could be any problem here. How it ends finally? We crush our mouth. Sometimes just a little sometimes more, but sometimes it might cost us even our marriage…
Nedávno jsem psal o svém nočním zážitku s opilou dívkou. Když jsem nad tím ještě ten večer přemýšlel – nejvíce mi v hlavě utkvělo to, jak se stále snažila utéct – tak jsem si uvědomil pro sebe jednu zajímavou věc.
Někdy to totiž vypadá stejně i v našem duchovním životě. Je nám špatně, jsme na tom mizerně, ale stále odmítáme pomoc zvenčí, jelikož jsme přesvědčení (opilí sebejistotou), že si nejlépe pomůžeme sami, že to zvládneme. Nebo si vlastně ani nepřipouštíme, že by tu nějaký problém mohl být. Jak to nakonec dopadne? Nabijeme si hubu. Někdy trochu a někdy víc a někdy nás to bude dokonce stát i třeba manželství…
Walking the dog has its unquestionable advantages. I just can’t catch in to take he notice of the surroundings when I go anywhere without the dog – at least I live that way in the city. But you can stop by with the dog. You have much more time to think while the dog smells around or marks his territory. You start to observe the details more which you wouldn’t see without the dog – not just the nice ones but also the ugly gross ones too. You can see the beautiful flowers but also uncleaned and tread-ed dogs poops.
Venčení psa má své nesporné výhody. Když někam jdu bez psa, tak si většinou okolí nestíhám všímat – aspoň ve městě to tak prožívám. Ale se psem se člověk může zastavit. Má čas o mnohém více přemýšlet zatímco si pes vesele čmuchá a nebo si značí své teritorium. Člověk si najednou začne více všímat detailů, které bez psa neviděl – nejen těch pěkných, ale i těch hnusných. Vidí krásně rozkvetlé květiny, ale i neuklizená a rozšlapaná psí lejna.
I walk our recently inherited dog every night. I guess that I will not forget the yesterday’s walk for a long time. We went out around 11pm. I wanted to stop by for our car during the walk so I could re-park it to our street because I had to par it quite far.
It looked like just another everyday ease routine, but I met some interesting couple in the park. Young man with all his strength was trying to get somewhere his very drunk girlfriend who had just one shoe and only short sleeve shirt. Tragedy.
Každý večer venčím našeho psa, kterého jsme nedávno zdědili. Na včerejší venčení asi hodně dlouho nezapomenu. Šli jsme s Kenym ven až kolem 23:00. Chtěl jsem se po cestě ještě stavit pro auto, které jsem musel zaparkovat hodně daleko, abych ho přeparkoval k nám na ulici.
Vypadalo to na pohodovou každodenní rutinu, ale v parku jsem potkal zajímavou dvojici. Mladý muž se snažil ze všech sil někam dostat svoji hodně opilou přítelkyni, která byla napůl bosá a jen v tričku s krátkým rukávem. Tragédie.
Few days ago was born son Vojtech to my friend Kralik and so we met again also with Fanys so we could celebrate this joyful occasion together as it happened when Stella was born. Kralik reminded me that if I write about it I wouldn’t write with such a pathos as last time. I’ll try to.
We managed to talk about lots of stuff – from our church stuff, work, computers, finances, child births even to alternative culture.
I will not write here all about what we said but I will mention the one that really got me in positive way and which one I want to remember and remind.
Nedávno se kamarádovi Králíkovi narodil syn Vojtěch a tak jsme se opět sešli i s Fanýsem, abychom tuto radostnou událost společně oslavili, jako se tomu stalo, když se nám narodila Stella. Králík mi připomínal, abych, pokud o tom něco napíšu, nepsal s takovým patosem jako posledně. Zkusím to.
Stihli jsme toho probrat opravdu hodně – od sborových záležitostí, přes práci, počítače, finance, porody a po alternativní kulturu.
Nebudu zde vypisovat vše, co jsme si řekli, ale napíšu jednu věc, která mě hodně dostala v pozitivním slova smyslu a kterou si chci zapamatovat a připomínat.